MotoVET - setkání veterinářů v jedné stopě

Zveme všechny milovníky a příznivce jedné stopy, kteří rádi krotí i koně motorové, na setkání veterinárních lékařů stejné životní filozofie.
Pokud přijmete naše pozvání na víkend 9. - 11. 6. 2017, projedete si s námi malebné Jeseníky.

Srdečně zvou pořadatelé MVDr. Dušan a Vít Hrachovcovi
Již proběhlé srazy

2015

Konečně je sobota půl páté ráno, otevírám oči a mám pocit, že jsem snad ani nespal. Celou noc mi v hlavě běžely myšlenky. Myšlenky, které jen tak někdo nepochopí ... nájezd do levé zatáčky, krátká brzda spolu se dvěma kvalty dolů, hlavně něžně s plynem, ať si zadek nepošlu do smyku a složit ... OK, uklidním se a ještě na chvíli zavřu oči, ať ostatní nemají pocit, že jsem fakt divný, když v pět ráno nedočkavě tlačím mašinu z baráku.

Druhý pokus o vstávání dopadá mnohem lépe. Jdu na snídani a vidím, že nejsem sám, kdo už je dávno připravený. I kolega Košelka s taťkou jsou již nedočkavě oblečeni v "továrním" a je jasné, že o zábavu bude postaráno. Po snídani proběhne krátká porada, dalo by se moderně říct briefing, u plastické mapy Jeseníků, na kterou většina jen nevěřícně zírá, protože naposledy něco takového viděli na základní škole :-) Příprava musí být, jinak by to přece nešlo a tak dávám pozor alespoň do doby než přijde řeč na Červenohorské Sedlo. Sedlo ... už zase vidím tu levou ...

Konečně je čas odjezdu. Sedáme na motorky, rovnáme se vedle penzionu Trojkámen do "výkonnostních" skupin a začíná se startovat. Čtyřválce jemně bzučí, bavorák Romana Jokla tiše ševelí a mašina kolegy Košelky nám dává vědět, že ač čtyřvál, tak i jeho laďák umí udělat parádu! Nastal můj čas ... otáčím klíčkem, ručičky na budíkách provedou testovací gymnastiku napříč svým spektrem, chytám spojku a brnkám o startér ... italský dvouválec se dvakrát těžce nadechne a ... je to tady! Spustí temné dunění ze dvou laufů, kterým vyděsím pár nováčků, roztočená suchá spojka zní jako kdyby se celý motor právě rozsypal a chodci okolo už se zase diví, co to je za blázny! Štamgasta jen stihne utrousit něco o tancích v osmašedesátém a celá skupinka se na Dušanův signál rozjíždí. Ze začátku volíme klidné tempo, přece jen musíme motory a gumy zahřát na provozní teplotu a tak v klidu projíždíme přes Ramzovou směrem dál na sever. Netrvá to dlouho a začíná se intuitivně zrychlovat. Poznám to jen podle toho, že nám začínají kolegové čopráci, Lojza Coufalík a Tomáš Černík, rychle mizet ve zpětných zrcátkách. Ale co, kluci jsou v pohodě, trasu znají z ranní porady a aspoň nám pak povypráví, co lze cestou po okolí pěkného zahlédnout, protože toho čelní skupina, v tu chvíli už někde za Javorníkem, opravdu není schopná :-)

Občerstvovací zastávka přichází po 60 km ve Vidnavě. Sjednocujeme skupinu a vyprávíme si právě nabyté zážitky, které jen sem tam někdo proloží, jak jinak než nevkusným vtipem :) Co ale musím říct, oprávněně smekáme naše přilby před kolegyní Ivou Benešovou, protože s naším tempem jako první motoveterinářka neměla sebemenší problém!

Vzhledem k tomu, že jsme se již oťukali a každý ví, kam ho řadí jeho síly a zdravý rozum - první skupina ve složení dukatisti Hrachovcovi, Tomáš Vlach, Jiří Košelka a Petr Bogumský, nasazuje tempo a letí podél Polských hranic směrem na Zlaté Hory. Povrch parádní, zatáčky libové a minimální provoz je důvod, proč jsou Jeseníky jednoduše bezkonkurenční! Odpoledne se dostáváme až k úpatí Červenohorského Sedla a nadledvinky mi začínají do krve pumpovat zakázané substance. Po krátké poradě, ze které vyplynulo, že každý jede jak se cítí a sraz je nahoře ... skáčeme na mašiny a mizíme v dáli tak rychle, že tentokrát jsem si ani nevšiml, že by čopráci stihli na motorky vůbec nasednout.

Na tohle jsem "čekal" celou noc a celý den. Čelní skupina přepnula do závodního režimu a v jednom vláčku jedeme pilu skoro jako v MotoGP, teda aspoň se tak cítíme :-) K naší radosti je Sedlo od Šumperku zavřené a tak lze do protisměru očekávat pouze minimální provoz, spíš možná jen cyklisty ... to už ale přichází první větší levá ... ta "levá".. úžasný poloměr, rozhled jako na dlani a čistá stopa. Brzdím roztočený dvouvál, dávám dva kvalty dolů a z výfuků se line hrozivé dunění. Postřehnu jen barmana v hospodě na růžku, který v tu chvíli zapomněl kam vlastně jde a jen nevěřícně zírá a už lámu svůj stroj do zatáčky. Holka italská nelibě prská do laufů, ale přece jen jsme na cestě ... i tak se hrneme vpřed jak Doohan za svých mladých let a jen zvuk drhnoucího kolenního slideru dává všem vědět, že tohle není obyčejná vyjížďka. Na vrcholu se postupně setkáváme a s úsměvem všichni prohlašují, že si to musíme dát ještě jednou! A ještě trochu ty stupačky zbrousíme!

Po návratu na penzion Trojkámen jsou všichni příjemně zničení, přece jen horko bylo značné a trasa intenzivní. To nás ale už vůbec netrápí. Skvělá parta, výborné jídlo i pití a zábava do nočních hodin znamená, že když pak v noci padnu do postele a říkám si, že i když v dnešní době se nezdá být vše ideální, tak má smysl si dát trochu té práce a zorganizovat akci, která je v rámci našeho stavu opravdu netradiční - jízda doktorů na benzínových koních! :-)

Chtěl bych na závěr poděkovat všem zúčastněným příznivcům rychlosti a jedné stopy, že nedbali vzdálenosti a dorazili a že celá akce proběhla v kamarádském duchu a v pohodové atmosféře MotoVETu. Díky, bez vás by to nebylo možné :) A všechny ostatní, kteří se dočetli až na tyto řádky a motorky je taky nějakým způsobem oslovují, bych rád srdečně pozval na MotoVET 2016 - přijeďte, počasí na termín 10.-12.6. je objednáno a o zábavu nouze rozhodně nebude!
     

     

     


2014

Když jsme poprvé se synem vznesli téma první veterinární motosraz, rozhodně jsme nemysleli žádnou gigaakci. Žádné rockové skupiny, ohňostroje, žádná soutěž Miss mokré tričko či jiné soutěže, ale ač jsme si to neřekli, oba jsme cítili, že by to mělo být setkání lidí, které život a profese přivedla ke zvířatům, ale kteří i část svého srdce vyčlenili lásce ke strojům. A musím říct, že všech sedmdesát účastníků (každý zúčastněný totiž vydal za deset) mělo o tomto setkání stejné představy jako my. Chtěli jsme jenom pozvat a setkat se s kolegy, motorkářskými pacient, popovídat si o životě veterináře-motorkáře, ale hlavně se seznámit a společně se projet krásné cesty Jeseníků!

Předpovědi na víkend 30. 5. - 1. 6 nebyly nijak příznivé, ale nakonec nevyšly a od pátku odpoledne deště ustaly a byl to víkend jako dělaný ... pro motorkáře! Okluzní fronta na průměrné hodnotě, jenom mírně vyšší rosný bod, ale až večer ani horko, ani zima, suché cesty a minimální provoz na nich!

Sjelo se nás pár, ale srdcaři. Tedy až na jednoho! Kolega si na sraz zapůjčil motocykl, oblečení a první kilometry na Hondě přijel ze svého domova do Nových Losin! Neuvěřitelné! Nedbal rad ani výstrah, ba ani lomení manželčiných rukou ho neodradilo! Přijel a musím říct, že se nás na vyjížďkách statečně držel a byl pro nás velkým překvapením. A večer, to plnil funkci skvělého baviče! Prostě Tomáš je fajn chlap a dnes už i motorkář, který se při odjezdu za svou chotí ihned přihlásil na Motovet 2015! Ovšem ne všechny manželky před svými polovičkami lomily rukama. Byly i takové, které se společně s manželem zúčastnily srazu a podle povídání s ním na jeho biku většinou jezdí a společně brázdí cesty jak tuzemské, tak i zahraniční.

Program srazu byl prostý. V pátek nájezd, v sobotu průjezd a v neděli rozjezd. Ovšem kolik se za touto holou větou skrývá mudrování o strojích, cestách, které byly jak kochačkami, tak i tu a tam adrenalinovými situacemi, to si totiž ani všechno nepamatuju, jisté však je, že jsme společně strávili krásné chvíle na svých strojích, v krásném prostředí Jeseníků. Dva večery pak v penzionu Trojkámen, při konzumaci různých dobrot, při vínečku, pivečku a slivovičce došlo i na věci odborné, ale jenom ty veselé! Rozjížděli jsme se v neděli do svých domovů spokojeni a vzájemně jsme si přislíbili i účast na dalších ročnících. Ti, které z účasti na srazu něco odradilo nebo jim ho znemožnilo, tímto zveme se synem na další ročníky!



Designed by Frog-Graphics